Proč mluví Klaus o současné EU jako o slepé uličce?

Bývalý český prezident tato slova rád opakuje. Naposledy ve svém vystoupení na Žofíně. Na místě, kde se konaly obrozenecké plesy a koncerty, se Klaus setkává s novodobou takzvanou elitou našeho národa. Stále dokola mluví o tom, že dnešní Evropská unie je jiná než ta, kam podával jako tehdejší premiér České republiky přihlášku. Jiná je v tom, že se postupně komunitární právo měnilo na unijní, vývoj šel od Amsterodamské smlouvy přes smlouvu v Nice až k Lisabonské smlouvě, kterou získala EU mezinárodně právní statut. Jiná je i v tom, že místo dlouhodobé konjunktury přišla krize. Ale v tom zásadním se EU nezměnila.

Je tu největší trh na světě, kde každá ze čtyř velkých ekonomik má větší absorpční potenciál domácího trhu než tak lidnatá a dynamicky rostoucí Čína. Je tu řada programů pro vědu a výzkum (naše centra základního výzkumu bez unijních peněz nefungovala), podíl trhu EU na našem zahraničním obchodu je až nezdravě velký, řádově kolem čtyř pětin. Závislost našeho HDP na obchodu s Německem je 23 procent, což je více než například u Rakouska. Integrace s NAFTA, o níž mluvil například Jan Zahradil, se severoamerickou zónou volného obchodu není alternativou. Podíl USA na našem zahraničním obchodu jsou jen tři procenta. Zahraniční obchod je pro nás klíčový zájem. Při neostatně strukturovaném domácím trhu, při nízké úrovni domácí poptávky je jedinou možností, jak udržet dynamiku hospodářství, export. Podíl exportu na HDP u nás šplhá někam k řádu 80 procent, oproti 55 procentům v Německu a 66 procentům v Číně. Jiná otázka je struktura tohoto vývozu, ta příliš potěšitelná není.

My, komunisté, máme zájem na prohloubení politické integrace, protože bez toho se nedostaneme k prosazení vyšší úrovně sociálních, ekonomických a kulturních práv, k tomu, co Edvard Beneš nazýval demokracie socializující. Vzpomeňme na boj Margaret Thatcherové proti britským odborům. Ta si byla dobře vědoma těsné vazby odborů (trade unions) s labouristy. Odbory dokázaly povalit v roce 1974 vládu Edwarda Heathe. Thatcherová, které dali její kritici přezdívku TINA, což je zkratka: There Is No Alternative (Neexistuje žádná alternativa), nasadila policii a tekla krev horníků. Vůdce horníků Arthur Scargill byl bojovný, ale brutální násilí a byrokratická zvůle udělaly své. Thatcherová vzkřísila a použila v tomto zápase i prastarý zákon Ordinance of Labourers z roku 1349, který trestal potulku dělníků. Britské horníky podrazili Poláci, kteří v nouzové situaci Thatcherové dodávali uhlí. Inu, kšeft je kšeft.

Vzpomínám si, že Jacques Delors jako šéf Evropské komise prohlásil, že z Bruselu vrátí britským odborářům ztracená práva. A do značné míry to i udělal. Klause a spol. tato perspektiva děsí. Co kdyby se Listina práv a svobod začala naplňovat sociálním obsahem, což je možné. Pro nás je Evropská unie zatím málo sociální, pro Klause příliš. My jsme pro Evropu občanů, on pro Evropu takzvaných elit. Mezi těmito dvěma koncepty smír není možný. Nevěřte tomu, že bojuje proti byrokracii. Právě za něj došlo k jejímu největšímu nárůstu.