11.03.2014 - 14:35
Jsem komunista, a i když to někoho může popouzet, mám nezpochybnitelné právo psát o Masarykovi. Byl jsem jeden z prvních, kteří o něm před převratem psali kladně. Bytostně se mne dotýká, když se o Masarykovi a Benešovi vyjadřují osoby, které se velkohubě nazývají historiky nebo žurnalisty, ale ve skutečnosti jsou pouhými skribenty neboli pisálky. Třeba taková Sidonie Dědinová, která byla schopná nazvat devátý květen 1945 bolševicko-benešovským pučem. Do stejné kategorie patří i novinář Tomáš Krystlík (autor dvoudílného spisu Zamlčené dějiny, Beta Books, Praha 2008, 2010), který naše dějiny vidí podobně jako sudeťáci. Ztotožňuje se s názorem, že i když Češi přiznají své viny, i když uznají to, že mají kostlivce ve skříni, stejně jim zůstává černý Petr kulturní méněcennosti. Není nikterak původní, takový Theodor Mommsen soudil, že není-li česká palice schopna logicky myslet, je schopna alespoň přijímat rány.
